EPOCH TIMES, Reinhard Werner, 09.09.2025
Francúzsky premiér François Bayrou oznámil svoju rezignáciu po tom, čo nezískal dôveru parlamentu. Jeho ambiciózny návrh rozpočtu, ktorý obsahoval rozsiahle škrty, narazil na odpor parlamentu. Prezident Macron teraz čelí ťažkému rozhodnutiu o svojom nástupcovi.
V skratke:
- Francúzsky premiér François Bayrou neuspel v hlasovaní o dôvere a podal demisiu.
- Jeho návrh rozpočtu, ktorý obsahoval rozsiahle škrty a zvýšenie daní, nezískal väčšinu.
- Miera zadlženosti Francúzska je 114 % HDP; horšiu situáciu majú len Grécko a Taliansko.
- Kríza vo Francúzsku by mohla destabilizovať eurozónu a mať vplyv na Nemecko.
Francúzsky premiér François Bayrou podal v utorok 9. septembra prezidentovi Emmanuelovi Macronovi demisiu. Jeho riskantný pokus o hlasovanie o dôvere v Národnom zhromaždení skončil v pondelok večer jasnou porážkou. Iba 194 z 577 členov francúzskeho parlamentu mu vyjadrilo dôveru. 364 poslancov hlasovalo proti nemu.
Bayrou bol vo funkcii iba od decembra 2024. Nahradil Michela Barniera, ktorý bol odvolaný hlasovaním o nedôvere. Prezident Emmanuel Macron oznámil, že čoskoro vymenuje nástupcu.
Francúzsko je ďaleko od splnenia maastrichtských kritérií – Bayrou kritizuje „boomery“
Premiér predtým spojil svoj návrh rozpočtu so svojím vlastným politickým osudom. Ostrá kritika „boomerov, ktorí veria, že všetko je v poriadku“ a opísal svoj prístup ako jediný spôsob, ako riešiť nadmerné zadlženie.
Na jar 2025 dosiahol štátny dlh vo Francúzsku 114 % hrubého domáceho produktu. Rozpočtový deficit bol minulý rok 5,8 %. Oba údaje sú ďaleko od maastrichtských kritérií, ktoré stanovujú 60 % pre verejný dlh a 3 % pre rozpočtový deficit. V eurozóne sa v súčasnosti nachádzajú v ešte neistejšej situácii len Grécko a Taliansko. Návrh rozpočtu, ktorý predložil Bayrou, mal umožniť úspory vo výške 44 miliárd eur.
Bayrouove úsporné opatrenia: zrušenie sviatkov, zmrazenie sociálnych dávok, zvýšenie daní
Bayrou mal v úmysle riešiť dlhovú krízu pomocou ďalekosiahlych opatrení. Plánoval zmraziť dôchodky a sociálne výdavky na súčasnej úrovni a prestať ich upravovať podľa inflácie.
Návrh rozpočtu počítal s nižšími daňovými odpočtami pre osoby s najvyššími príjmami. Plánoval tiež zrušiť dva sviatky – Veľkonočný pondelok a 8. máj, deň kapitulácie nemeckej Wehrmachtu v druhej svetovej vojne. Východisková pozícia parlamentu nebola od začiatku veľmi sľubná. Od nových volieb minulé leto Macron a jeho spojenci už nemajú väčšinu v Národnom zhromaždení.
Pokud jde o zvýšení daní pro bohaté, Bayrou mohl možná počítat s hlasy levice. Škrty v důchodech a podpoře v nezaměstnanosti by však pro ni byly tabu – a odbory dokonce vyhlásily na 10. září generální stávku.
Odstoupení Macrona je stejně nepravděpodobné jako nové volby
Bayrouovi se v této situaci jevilo jako nejvhodnější možnost položit bezvýchodnou otázku důvěry a tím se zbavit svých povinností. Mezitím se ozývají hlasy volající po odstoupení prezidenta Macrona, který byl zvolen do roku 2027.
Je však nepravděpodobné, že k tomu dojde. V nedávné historii odstoupil během svého funkčního období pouze jeden francouzský prezident, Charles de Gaulle. Tento krok oznámil v roce 1969 pro případ neúspěchu referenda o ústavní reformě, které inicioval.
Je také velmi nepravděpodobné, že Macron podstoupí další riziko a vyhlásí nové volby. Nic nenasvědčuje tomu, že by se poměr sil po nich změnil oproti situaci od července 2024. Spíše by to vyústilo v nulový součet: Levicová koalice a Marine Le Penová s její stranou Rassemblement National (RN) by si mohly udržet své výsledky.
Francie zažívá politickou patovou situaci
Macronova koalice by prohrála – především ve prospěch republikánů. Celkově by však ani tyto dvě politické síly nedokázaly získat více hlasů než před rokem. Jedinou nadějí centristů by byl rozpad levicové koalice – s tím, že by se socialisté nebo zelení mohli zapojit do hledání většiny.
Takový kalkul by se však mohl obrátit proti nim. Téměř polovina poslanců levicové koalice patří k radikálnímu hnutí La France Insoumise (LFI), které není v politickém středu považováno za koaličně schopné. Nová levicová koalice bez LFI by však v mnoha volebních obvodech již nebyla schopna dosáhnout většiny.
To by posílilo buď RN, nebo LFI samotnou. Nakonec by mohlo dojít k situaci, kdy bez jednoho z těchto dvou táborů by nebylo možné dosáhnout parlamentní většiny. To by mohlo vyvolat napětí i v rámci těchto táborů – mezi silami, které chtějí systém „zachránit“, a těmi, které ho chtějí zničit.
Finanční trhy nezavírají oči
Vzhledem k většinovým poměrům je ozdravení státních financí ve Francii stěží realistické. A to i přesto, že deficit stále roste. Drastické snížení státních výdajů není stejně jako zvýšení daní, které by navíc dále brzdilo hospodářský růst, schopné získat většinovou podporu.
Evropská komise by mohla Francii uložit postup při nadměrném schodku, ale právě u nejmocnějších zemí společenství se takových kroků obává. Místo toho se přistoupilo k tomu, že kontrola maastrichtských kritérií se bude provádět pouze dlouhodobě, nikoli každoročně. Trhy jsou však méně shovívavé – a riziková prémie pro dlouhodobé francouzské státní dluhopisy dosáhla úrovně, kterou dosud znali pouze Itálie nebo Řecko. To ještě více zvyšuje úrokové zatížení. V důsledku toho by mohlo dojít k destabilizaci eurozóny.
Německo: Výrazně rostoucí čisté úvěry
Pro Německo by se francouzský příklad mohl ukázat jako špatné znamení. Výše státního dluhu, která činí přibližně 63 procent HDP, je sice výrazně nižší než úroveň západního souseda. Nové úvěry však výrazně rostou. Ve federálním rozpočtu na rok 2025 se již počítá s dluhem federální vlády ve výši přes 140 miliard eur.
Na rozdíl od Francie se politická a hospodářská krize v Německu zatím neprojevuje poklesem důvěry finančních trhů. Uvolnění dluhové brzdy, speciální fondy a ambiciózní cíle spolkové vlády v oblasti infrastruktury, zbrojení a ochrany klimatu dále zvyšují úvěrování. Současně se politická situace nestává stabilnější a ochota k úsporám se výrazně nezvyšuje.